Setkávám se často s tím, že některé produkty či jejich tvůrci využívají v marketingové komunikace směrem k investorům hesla typu „schváleno ČNB“, „podléhá dohledu ČNB“, „licence ČNB“ a podobné. V dnešním zamyšlení bych se proto rád zaměřil na fungování České národní banky jakožto orgánu dohledu nad finančním trhem a některými produkty.
Cíl je jediný – posílit důvěryhodnost produktu nebo instituce v očích potenciálního investora. Je zcela nezpochybnitelný fakt, že pokud nějaký produkt musí projít přes jakékoliv řízení České národní banky, vyžaduje to splnění určitých náležitostí či podmínek. Ale tady právě začíná první problém s tím, že laik není většinou schopen rozlišit, jaký typ řízení předcházel tomu, že produkt nebo společnost nějakým způsobem prošla Českou národní bankou a může tak využívat v marketingové komunikaci tuto skutečnost.
Jsou řízení licenční, která zahrnují velmi přísné podmínky na nastavení vnitřních procesů, důvěryhodnost vedoucích osob i pracovníků, udržitelný business plán a plnění průběžných povinností. Takovému licenčnímu řízení a pak následnému dohledu jsou vystaveni například i investiční zprostředkovatelé. Stejně tak investiční společnosti, které obhospodařují různé fondy podléhají přísným licenčním řízením a průběžnému dohledu. Úspěšné získání a udržení licence znamená pro investory signál, že společnost je řízena profesionálně a v souladu s legislativními požadavky. Neznamená to ale, že tato společnost nemůže svou práci v praxi pro své klienty dělat špatně, takže se klientům jejich investice znehodnotí.
Některé investiční platformy, příležitosti a poskytovatelé však podléhají pouze oznamovací povinnosti vůči ČNB, která je zapíše do svého seznamu. Mají pak určité reportovací povinnosti, ale nelze mluvit o srovnatelném dohledu ze strany České národní banky jako u licencovaných firem. Jedná se například o fondy dle § 15 ZISIF (Zákon o investičních společnostech a investičních fondech). Některé z nich fungují léta naprosto bez problému a investorům každoročně zhodnocují svěřené prostředky, z některých z nich se vyklubal naprostý podvod – například kauza Growing Way.
Existují ale také investiční možnosti, které žádnému dohledu České národní banky nepodléhají. Jedná se o přímé investice do společností formou kapitálového vstupu či úvěrem, investice do nemovitostí, umění, zlata a jiné. Přesto jsou mezi investory velmi oblíbené.
Je tedy dohled ze strany České národní banky zárukou úspěšné investice?
Už z položené otázky a textu výše je zřejmé, že nikoliv. To, že nad něčím má Česká národní banka dohled, ještě není zárukou toho, že klient nemůže prodělat investované peníze (i všechny). Vždycky jde primárně o to, jak je postavený podnikatelský záměr, který má generovat v určitém čase takový zisk či sumu peněz, aby bylo možné splnit závazky vůči investorům a dalším dodavatelům. To žádný dohled ze strany státního orgánu nezajistí. Proto je nanejvýš vhodné investici alespoň rámcově porozumět či se poradit s někým, kdo jí rozumí nejen po ekonomické stránce, ale dokáže i sumarizovat právní rizika či postupy v případě řešení problémů, například při realizaci zástavního práva k nemovitosti, pokud už se stane, že dlužník není schopen splnit své závazky řádně. Proto při práci pro mé klienty spolupracuji u složitějších případů s renomovanou právní kanceláří, abychom tato rizika znali a ideálně je omezili na minimum.
V praxi to znamená, že i investiční příležitost, která nepodléhá dohledu České národní banky, může být bezpečnější než investice, která na sobě nějaké „razítko“ ČNB má. Například dluhopis bez zajištění, který má schválený prospekt ze strany ČNB bude pravděpodobně rizikovější, než investice formou smlouvy o úvěru se zástavním právem k nemovitosti pro investora. Vždy je to ale o detailním posouzení a zasazení do investičních cílů a plánů konkrétního investora.
Řešíte aktuálně nějakou investiční nabídku a chcete ji se mnou prodiskutovat? Ozvěte se mi a podíváme se na to společně.